V-19 Torrent
V-19 Torrent Bitva o Geonosis změnila mnohé. Započala klonové války, představila galaxii dvě do té doby největší a nejděsivější armády všech dob. Klonované jednotky z Kamina si přivezly prakticky všechno potřebné pro pozemní boj, v čem však zaostávaly, byly vesmírné bitvy. Když se podíváme důkladně, povšimneme si, že se Kaminoanci soustředili pouze na pozemní bitvyAcclamatory se ukázaly jako excelentní transportní plavidla pro celé armády, nicméně jejich vlastní bojové schopnosti nestály za řeč. Výsadkové lodě LAAT/i dokázaly nadělat paseku v řadách bojových droidů, ale proti jejich stíhačkám se ukázaly neefektivní. Ovšem už v bitvě na Geonosis se objevil stroj, který měl pomoct dostat vážky zpět na stranu republiky. Byla jím stíhačka V-19 Torrent firmy Slayn & Korpil. Bohužel pro Republiku se jednalo o pár prototypů, s nimiž se klony teprve učily zacházet. A tak první tři měsíce bojů byly pro republiku těžké. Až do bitvy na Muunlistu, kde se poprvé ukázaly tisíce V-19 v celé své ničivé síle a staly se tak páteří stíhací flotily Republiky až do příchodu svých nástupců. Poznávacím znamením stíhačky V-19 Torrent jsou určitě tři nosné plochy s měnitelnou geometrií. Když tedy stíhačka stojí na zemi, všechny nosné plochy jsou zvednuty nahoru, ne nepodobně jako je tomu u pozdějších raketoplánů třídy Theta, či jeho známějšího nástupce třídy Lambda. Takováto konstrukce přináší mnoho výhod. Stroj při letu se sklopenými křídly směrem dolů dosahuje lepších manévrovacích schopností a pro přistání nepotřebuje speciální držáky a je snáze přístupný jak pro pilota, tak pro údržbu. Stíhačka má také velice silné repulzorové motory, s jejichž pomocí zvládá kolmý start i přistání za velice krátkou dobu. V-19 Torrent není žádný drobeček. Na šířku měří 26 metrů, délkou dosahuje 6 metrů a se sklopenými křídly má 9 metrů na výšku. Své droidí oponenty dokáže rozstřílet na kusy pomocí dvou blasterových kanónů a pokud by to nestačilo má v zásobě ještě dva raketomety, které droidovi vyšlou naproti své tříštivé střely. Designéři původně zamýšleli V-19ky jako stroje krátkého dosahu spoléhající se na mateřskou loď. Nicméně se brzy ukázalo, že V-19 jako hlavní stíhačka flotily musí být všestrannější, proto bylo provedeno několik modifikací, aby šla připojit na prstenec hyperpohonu Syliure-31, nicméně toto řešení se neukázalo jako příliš praktické. Proto se do věci vložili i republikoví konstruktéři a společně s konstruktéry ze Slayn & Korpil vytvořili novou verzi V-19, která již měla hyperpohon třídy 1. V-19ky sloužily jak na lodích třídy Acclamator, tak později na Venatorech. Díky obrovským hangárům obou lodí, se V-19ek vešlo vskutku úctyhodně. A to 192 na Venator a minimálně 156 na Acclamator. Žár bojiště ucítily stíhačky V-19 Torrent poprvé na Geonosis, ale jejich první nasazení je obvykle datováno až při bitvě na Muunlistu. Zde i v mnoha dalších bitvách, jako u Rendilli, nebo při obraně Kashyyyku prokázaly své mimořádné bojové schopnosti. Nicméně pokrok se nezastavil a V-19ky byly postupně nahrazovány novějšími stroji, jako byly ARC-170, či V-Wingy. Avšak i na sklonku války měly V-19ky své místo hangárech mnoha republikových lodí. S koncem klonových válek však vyhasla modrá zář motorů i těchto výjimečných stíhaček.